Stála jsem před oknem v ložnici, pevně kolem sebe svírala župan a sledovala, jak Ryder odjíždí z příjezdové cesty. Rachot jeho motorky mizel v dálce, pohlcený tichem brzkého rána. V hrudi jsem cítila prázdno, jako by si s sebou odvezl kus mě. Opřela jsem si čelo o sklo a můj dech ho zamlžoval v nepravidelných skvrnách.

Nevěděla jsem, kam jede, ani do čeho se řítí, ale věděla jsem, že to nebude nic