Druhý den ráno jsem vstala docela brzy. Slunce prosvítalo skrz žaluzie a Rydera jsem našla už v kuchyni. Upíjel kávu a scrolloval něco na telefonu. Ruby ještě spala, dům byl klidný a mně v tu chvíli došlo jediné – potřebovali jsme rozptýlení, něco, co by nás všechny vytáhlo z té deprese, která na dům padla. Něco zábavného, něco normálního.

„Ahoj,“ oslovila jsem ho lehce, zatímco jsem se opírala o