V klubovně bylo ticho. Až moc velké ticho.

Ruby tvrdě spala, schoulená pod dekami v onom vyčerpání, jaké do dítěte dokáže vyrýt jen čirý děs. Měl jsem konečně volně dýchat s vědomím, že jsou mé děti v bezpečí. Místo toho jsem však přecházel po chodbě jako zvíře v kleci, žebra mě bolela, hrdlo pálilo a pěsti ještě pořád prahly po krvi.

„Zachvíli do té podlahy vychodíš díru.“ Hlas Chloe za mými zády