O dvě hodiny později držela Maeve Eleanor za ruku a dívala se na urnu, kterou Eleanor chovala v náručí.

Eleanor měla extrémně bledou tvář, když vzhlédla k měsíčnímu svitu. „Maevy, odteď budeš moje dcera. Musíme žít v souladu s posledním přáním Sylvie.“

Maeve s potlačeným vzlykem pípla: „Mami Eleanor, jaké bylo maminčino poslední přání?“

Po chvíli přemýšlení Eleanor odpověděla: „Chtěla, abys měla v