Maevini spolužáci byli tak vyděšení, že se sotva odvažovali dýchat.

Věděli, že Maevini rodiče dokážou nahnat strach.

Ale nečekali, že to bude až tak hrozné.

Děti se třásly a se zvědavostí se dívaly na Lolu. „Ona vážně lhala...“

„Zpackala to, co?“

„Páni, a to je ještě dítě. Původně jsem si myslel, že je hezká. Zdá se, že si s ní už víckrát hrát nebudu.“

Když Lola zaslechla ten šepot, neudržela se.