***POV DIANA***

Zabořím obličej hlouběji do plyšového fleecu své oblíbené deky. Záře televize problikává mou tmavou ložnicí a vrhá na zdi známé stíny. V pozadí tiše běží sitcom, jehož uklidňující šum je to jediné, v čem se chci po zbytek noci utopit. Na nočním stolku leží otevřený rodinný balíček brambůrek. Tahle tichá svatyně je vším, po čem toužím. Chci jen klidný, ničím nerušený večer.

Valerie mi deku vytrhne z rukou.

„Jestli do pěti minut nevylezeš z týhle postele, přísahám, že tě stáhnu ze schodů za kotníky.“ Valerie se na mě dívá s čirým odhodláním. Stojí s rukama pevně zapřenýma v bocích a její propracovaná maškarní róba se leskne ve světle ložnice.

„Radši bych zůstala doma, koukala na seriály a cpala se nezdravým jídlem, dokud neusnu.“ Natáhnu se po okraji deky, ale ona mi ji odkopne z dosahu.

„Je to obrovský firemní maškarní večírek tvého otce. Jdeš.“ Valerie mi zapíchne prst přímo do obličeje.

„Nemám si co obléct,“ zasténám a zírám do stropu.

„Nelži mi. Už jsem viděla ty nádherné šaty a zdobenou masku, co ti koupila tvoje máma.“ Valerie si překříží ruce na hrudi a poklepává nohou o dřevěnou podlahu.

Zhluboka vydechnu a posadím se na okraj matrace. Bojovat s její tvrdohlavostí je vždycky předem prohraná bitva.

„Co z toho budu mít, když tam fakt půjdu?“ zeptám se a promnu si unavené oči.

„Zábavnej večer venku, místo abys tu trčela jako poustevník. Ani nevypadáš a nechováš se, jako by ti bylo sedmnáct.“ Valerie se zamračí a hodí mi mou malou kosmetickou taštičku přímo do klína.

Uznávám porážku. Zvednu se z postele a jdu k šatníku pro obal na šaty, který visí uvnitř.

„Myslíš, že tam bude Desmond?“ zeptám se.

Mé srdce nabere nervózní rytmus už jen při vyslovení jeho jména nahlas. On je tím jediným pádným důvodem, proč bych kdy byla ochotná tolerovat dusivou firemní akci.

Valerie hlasitě zavzdychá a obrátí oči v sloup.

„Okamžitě toho chlapa vymaž z mozku. Je to nejlepší kamarád tvého táty.“ Přejde místnost a sundá mé tmavé šaty z ramínka. „Kromě toho je na tebe moc starej. Ani by o tebe nezavadil pohledem.“

Ignoruji její praktickou radu a opřu se ramenem o rám dveří šatníku. Jsem si vědoma drsné reality. Desmondovi je čtyřicet let. To je mezi námi závratný věkový rozdíl dvaceti tří let. Je to zapřisáhlý, šíleně bohatý starý mládenec. Prochází mu rukama nekonečný, rotující zástup ohromujících žen, a nikdy se neusadí na víc než na pár týdnů. Můj otec si vybral tradiční cestu s manželkou a dětmi, ale Desmond si vybral svobodu a luxus.

Navzdory vší logice má intenzivní zamilovanost do něj nebezpečně hraničí s pohlcující posedlostí. Pamatuju si letní grilovačky u bazénu na naší zahradě. Procházel se tam bez košile, vystavoval na odiv svou širokou, svalnatou hruď a tmavý inkoust tetování, který se mu rozlézal po kůži. Strávila jsem hodiny sněním o tom, jak ty složité vzory přejíždím prsty. Je bezchybný. Dokonalá fantazie.

„Nech mě pro dnešní noc aspoň snít.“ Vystrčím spodní ret a našpulím pusu.

„Sni o někom ve svém vlastním věku. Desmond je v podstatě tvůj strýc.“ Valerie mi vtiskne do ruky štětec na make-up.

„To mi jako vážně tvrdíš, že ti nepřijde přitažlivej?“ Zvednu obočí a čekám.

Valerie zůstane na několik dlouhých vteřin zticha, než si povzdechne.

„Fajn. Je to velmi dobře vypadající starší chlap. Ale je zapovězený. Připrav se.“ Ukáže na dveře do koupelny.

Vejdu do koupelny a zavřu za sebou dveře. Hluboko uvnitř vím, že má pravdu. Skutečný Desmond by dceři svého přítele Thomase nikdy nevěnoval jediný pohled. Ale dnes večer nejsem Diana. Pod lákavou anonymitou masek a elegantních šatů nedokážu potlačit tu zoufalou, třepetavou naději, že by kvůli mně mohl udělat jednu jedinou výjimku.

Ohromná velikost tanečního sálu mě udeří do očí hned ve vteřině, kdy projdu těžkými dřevěnými dvoukřídlými dveřmi. Křišťálové lustry vrhají na stovky hostů hřejivou zlatavou záři. Ženy v třpytivých plesových šatech a muži v dokonale padnoucích smokinzích kloužou po mramorové podlaze. Prostor je od zdi ke zdi nacpaný lidmi, kteří jsou do jednoho pečlivě vyfiknutí a skrývají svou identitu za peřím, krajkami a tvarovanými koženými maskami. Hlasité basy hudby duní do podlahových prken.

„Tahle výzdoba je fenomenální.“ Valerie mě chytí za paži a táhne mě hustým, pohybujícím se davem.

„Moje máma si dala hodně záležet, aby to vypadalo pěkně.“ Následuji ji a očima prohledávám místnost, jestli nenajdu konkrétního muže se širokými rameny v šitém obleku na míru.

Proplétáme se kolem nekonečných skupinek cizích lidí, dokud nedorazíme k prázdnému vysokému stolu u okraje toho rozlehlého sálu.

„Musím jít vypátrat rodiče.“ Valerie odhodí kabelku na stůl a odvrátí se.

Náhle mě uprostřed davu opustí dřív, než vůbec stihnu protestovat. Když zůstanu odkázána sama na sebe, mé počáteční nadšení se rychle změní v úmornou nudu. Mávnu na procházejícího číšníka a vezmu si z jeho stříbrného podnosu vysokou křišťálovou sklenici šampaňského.

Mučivě pomalu uběhne celá hodina. Moje údajná nejlepší kamarádka není k nalezení. Vypiju pět sklenic šampaňského v rychlém sledu jen proto, abych zabila čas. Bublinky mě pálí v zadní části krku, ale to rozptýlení vítám. U páté sklenice se mi hluboko v hrudi usadí těžká, hřejivá opilost. Alkohol mi uvolní ztuhlé svaly a přiživí rostoucí naštvanost z Valeriiny nehorázné dezerce.

Odejdu od klidného stolu a proklestím si cestu přímo doprostřed zaplněného tanečního parketu. Dunivý rytmus těžké hudby mi pulzuje skrz podlahu až do podpatků. Zavřu oči, houpu tělem do rytmu v naprosté samotě a nechávám šampaňské, aby vedlo mé boky.

Atmosféra se ve zlomku vteřiny změní.

Dvě silné, jasně mužské ruce mě zezadu pevně chytí za pas. To sevření je panovačné a těsné. Do smyslů mě udeří známá, omamná vůně drahé cedrové a kořeněné kolínské. Dech se mi zadrhne v krku. Celé tělo mi v šoku ztuhne. Tuhle specifickou vůni bych poznala kdekoliv na světě.

„Jsi tu sama?“ zahučí mi přímo do ucha hluboký, chraplavý hlas.

Jeho horký dech mě ovane na kůži a pošle mi po páteři ostrou kaskádu mrazení.

Mučivě pomalu se otočím. Oči se mi za složitou krajkou mého převleku rozšíří.

Je to nepochybně on. Desmond.

Moje ultimátní, zapovězená fantazie stojí jen pár centimetrů ode mě. Sako jeho obleku je ušité k dokonalosti, zdůrazňuje šířku jeho hrudi a silné svaly na pažích. Hladká černá maska zakrývá horní polovinu jeho obličeje a skrývá jeho identitu před zbytkem místnosti, ale já naprosto přesně znám ten ostrý sklon jeho čelisti i ty intenzivní, tmavé oči.

„Zatančíš si se mnou?“ zeptá se. Jeho pohled si pomalu prohlíží mou maskovanou postavu a klouže dolů po křivkách obepnutých mými elegantními šaty.

Jsem beze slov. Hlava se mi točí z naprostého šoku, že tu stojí v tak intimní blízkosti. Jestli vypustím z úst jediné slovo, můj hlas prozradí mou pravou identitu. Uvědomí si, že jsem sedmnáctiletá dcera jeho nejlepšího přítele. S okamžitým zděšením by ucukl. Nikdy by se mě neodvážil dotknout s takovýmhle majetnickým žárem, kdyby věděl, jaká puberťačka se skrývá za maskou.

Neschopná ze sebe dostat jediné slovo, prostě jen přikývnu.

Protože netuší, kdo jsem, pevně mě chytí rukama za pas. Přitáhne si mě těsně na svou tvrdou hruď. Nohy se mi z náhlého přívalu čistého adrenalinu roztřesou, ale on mou váhu bez problému podepře. Zkušeně mě vede v pomalém, těsném rytmu tance. Teplo jeho těla sálá skrz tenkou látku mých šatů a spaluje mou kůži.

„Nádherně voníš.“ Skloní hlavu.

Přitiskne horký, táhlý polibek na citlivou kůži mého krku. Vlhké teplo jeho úst mi tělem prožene další silný záchvěv. Ruce mi instinktivně stisknou jeho široká ramena, abych se nezhroutila.

Stáhnu se jen o kousek zpátky, abych popadla dech. Naše oči se okamžitě setkají. Tahle intenzivní okna jsou pod těžkými maskami jedinými viditelnými částmi našich tváří. Jeho soustředěný pohled na zlomek vteřiny zakolísá, než záměrně klesne na mé pootevřené rty.

Tvrdě se kousnu do spodního rtu. V žaludku se mi nahromadí těžká vlna nervózního očekávání. Můj dech zrychlí a zplytne. Desmond pomalu, cíleně překoná tu malou mezeru mezi našimi obličeji.

„Chci tě políbit,“ varuje mě. Jeho hlas je hutný, těžký surovou touhou.

Dychtivě přikývnu v tichém souhlasu. Toužím po tom. Přesně o tomhle okamžiku jsem léta snila.

Desmond přesune velkou, horkou ruku na zadní část mého krku. Jeho silné prsty se mi zamotají do vlasů a pevně ukotví mou hlavu na místě. Nakloní hlavu a přitiskne svá ústa na má.

Ten fyzický kontakt je tisíckrát víc elektrizující než moje nejdivočejší sny. Jeho rty jsou pevné, horké a náročné. S tichým vzdechnutím pootevřu rty a on toho okamžitě využije. Polibek se v mžiku prohloubí a změní se ve vášnivou, rychlou výměnu. Jeho jazyk mi vklouzne do úst, kluzký a dominantní. Naše jazyky spolu bojují a kloužou o sebe, chutnají po šampaňském a čistém žáru. Tření našich úst mi pošle příval horka přímo do klína. Je to bezchybné, dokonalé splynutí. Polyká moje tiché sténání a jeho ruka mi s lahodnou dominancí svírá zátylek.

Přeruší polibek jen na tak dlouho, abychom do sebe vtáhli kyslík. Jeho tvrdá hruď se těžce zvedá proti té mé. Podívá se na mě dolů a jeho oči jsou za maskou temné a rozšířené.

„Vypadneme odsud?“ zeptá se.

Bez jediné vteřiny zaváhání přikývnu. Vím s děsivou jistotou, že tohohle nerozvážného rozhodnutí můžu hluboce litovat, až zítra vyjde slunce. Ale v tomhle jediném, omamném okamžiku jsem odhodlaná podvolit se fantazii.