***POV DIANA***

Stojím jako přimrazená za tenkými dveřmi toalety a zírám na sterilní bílé kachličky pod svýma bosýma nohama. Srdce mi buší do žeber zběsilým, zničujícím rytmem. Topím se v dusivém oceánu hluboké nejistoty a nesmírného smutku. Každé jediné slovo z Desmondova napjatého, tajnůstkářského rozhovoru s doktorkou Nadine se mi v mysli ozývá jako krutý výsměch. Vytmavila mu to. Připomněla mu