***POV DIANA***

Večeře byla skvělá, a jak slíbil, Desmond mě krmil. Bylo to od něj sladké a zahřálo mě to u srdce.

„Je ti špatně?“ zeptal se, když jsme stoupali po schodech k němu do pokoje.

„Jsem v pořádku,“ ujistila jsem ho. A byla to pravda – kupodivu mi po té polévce nebylo špatně. Byla tak lahodná, že jsem si dokonce přidala.

„To jsem rád. Nemáš tušení, jakou o tebe mám starost,“ povzdechl si