***POHLED DESMONDA***

Ležel jsem vedle ní a jemně jí odhrnul pramen vlasů, který jí padal do tváře a bránil mi v pohledu na ni.

Vnímal jsem každičký detail jejích rysů.

Dianina tvář bohužel stále nesla stopy bolesti a smutku, ale teď, ve spánku, působila klidněji — lehčeji.

Srdce mi tiše krvácelo.

Vzdychl jsem.

Všechno tohle mě uvnitř rve na kusy. Vidět životní lásku v takovém stavu, bez té jiskry