***POHLED DESMONDA***

Uvolněně jsem se opřel na židli v bistru se založenýma rukama a obdivoval svou ženu.

Diana mlela bez zastavení. A já to kurevsky miloval. Vidět ji takovou. Upovídanou. Nadšenou. Šťastnou.

„Slyšíš mě vůbec?“ zeptala se a zkoumavě si mě měřila. Po pravdě řečeno jsem neslyšel ani slovo. Jen jsem se kochal jejím nádherným úsměvem. Jenže nejsem tak hloupý, abych to přiznal nahlas