***POHLED DESMONDA***

Stesk bolí.

Bolí jako nůž vražený hluboko do hrudi, jako by každá vteřina bez Diany a dětí byla čerstvou ranou – krvácející, která se nikdy nezahojí.

Zavřu oči a vidím úsměv své ženy. Pořád si pamatuji vůni jejích vlasů, způsob, jakým mě objímá, tichý zvuk jejího hlasu, když mě uprostřed noci volá jménem, její polibky a její něžnou péči.

To všechno se teď proměnilo v mučení.