Ta slova byla pronesena klidně, potichu, ale prořízla hluk místnosti.

Ztuhla jsem a pomalu otočila hlavu k Nolanovi. Seděl na okraji pohovky, ruce položené na kolenou, a upíral na mě varovný pohled.

Odfrkla jsem si a z úst mi unikl zahořklý, nevěřícný zvuk. Horká slza se nakonec uvolnila a narýsovala pálivou stopu na mé tváři.

„Ty mi říkáš, ať přestanu?“ zašeptala jsem, hlas se mi pod tíhou té zra