Pohled Madeline

Cesta autem do restaurace byla plná zvláštního druhu ticha.

Nolan měl jednu ruku na volantu, prsty vyklepával do kůže neuspořádaný rytmus, zatímco topení foukalo do kabiny proud teplého vzduchu.

V minulosti bylo ticho mezi námi pohodlné jako starý svetr. Dokázali jsme jet kilometry a neříct ani slovo, naprosto spokojení s tím, že prostě existujeme ve stejném prostoru.

Dnes večer to