Z pohledu Ronana

Když jsem konečně hodil klíče na stolek v předsíni, můj byt byl naprosto pohlcen hustým, těžkým tichem.

Venku všechno přikryla tma pozdní noci a odstřihla nás od zbytku kampusu.

V dlani mi zavibroval telefon. Otočil jsem ho a jasný displej osvítil temnou chodbu, jak se mi na něm začala hromadit upozornění ze skupinového chatu.

Kluci už si čile psali a domlouvali náš další trénink