Z pohledu Madeline

Všichni jsme se přesunuli do malé, stísněné čekárny na konci chodby. Byli tam jen Gideon, Donovan, Josephine – která se po několika minutách vrátila bez svého manžela –, Ronan, Gia a já.

Nikdo nemluvil. Jediným zvukem bylo rytmické tikání kulatých hodin na zdi.

Seděla jsem na jedné z těch nepohodlných vinylových židlí a rukama si pevně objímala břicho.

Na druhém konci místnosti