Madeline

Ticho v Celině ložnici bylo absolutní, tak těžké a hutné, že byl jasně slyšet každý sebemenší zvuk.

Za poslední dva dny se svět smrskl na čtyři rohy téhle matrace pro hosty a bílý strop nade mnou.

Ležela jsem na boku, kolena pevně přitažená k hrudi, a zírala na malý suk v tmavém dřevě podlahy, aniž bych ho vlastně vnímala.

Vedle postele stála na nočním stolku netknutá miska kuřecího vývar