Pohled Ronana

Ticho v obýváku mého bytu bylo tak husté, že by se dalo krájet.

Seděl jsem na kraji koženého křesla, lokty opřené o kolena, a zíral dolů na perský koberec mezi svými chodidly.

Právě jsem jim všechno vyklopil: celou časovou osu, to vykonstruované spojenectví, tu lež o Chloe... každý jednotlivý detail.

Připravoval jsem se na následky. Očekával jsem okamžitý výsměch, hlasité nadávky ne