Chodba před hlavním sálem byla nacpaná k prasknutí a neuvěřitelně hlučná. Lidé tam pokřikovali, házeli zmačkané papíry do košů a smáli se, jako by je zrovna pustili z vězení.

Měli jsme to za sebou. Poslední písemka semestru už oficiálně ležela na hromadě k opravení a poprvé po mnoha týdnech jsem cítila, že mi z ramen spadla tíha.

„My to fakt daly,“ jásala Gia, vrazila do mě a pevně mi ovinula paže