Pohled Nolana

Přistihl jsem se, že na ně zase zírám.

Skrz pootevřené okno ve své ložnici jsem měl šikmý výhled na balkón na druhém konci.

Madeline si opírala hlavu o Ronanovo rameno, prsty mu bezmyšlenkovitě kreslila pomalé kruhy po paži.

Nemohl jsem odtrhnout zrak.

Dívat se na ně bylo jako stát na místě a sledovat, jak se něco pomalu hroutí, a vědět, že s tím kurva nic nezmůžu.

Před necelým rokem