Pohled Gii

Nesla jsem po schodech nahoru náhradní deku, abych ji nechala u dveří Nolanova pokoje pro případ, že by mu v noci byla zima.

Na chodbě bylo ticho a dřevěná podlahová prkna pod mýma bosýma nohama jen tiše povrzávala.

Zastavila jsem se těsně přede dveřmi, s rukou zvednutou k zaklepání, když k mým uším přes tenké dřevo dolehl jeho hlas.

„…nahoře v Cedar Crest…“ říkal Nolan úsečným, napjatý