Pohled Madeline

Ronan mě vyvedl z jídelny na chodbu, paži měl ovinutou kolem mého pasu a mířili jsme ke schodišti.

Ruku měl pohodlně opřenou o můj bok a držel si mě těsně u sebe.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se měkce a rty se mi při chůzi otřel o spánek.

Nepatrně jsem přikývla a hlavu si dál tiskla k jeho rameni.

„Jsem v pohodě.“

Když jsme dorazili do prvního patra, zahnuli jsme do chodby a málem jsm