Pohled Ronana

Stál jsem v potemnělé chodbě s rukama v bok, hlavu zakloněnou dozadu a nutil se do pomalých, hlubokých nádechů, které mi pálily v plicích.

Trenér počkal, až zaklapnou poslední dveře ložnice, než ke mně přešel.

Podíval se na mé zakrvácené klouby, pak nahoru do mé tváře a zhluboka, těžce si povzdechl.

„Vím, že máš o svou holku starost, Ronane,“ řekl trenér tiše, hlasem, který přešel do