Madelinin pohled

Pevně jsem se kousla do spodního rtu, abych zabránila jeho chvění, a rukou jsem sevřela dřevěné zábradlí tak silně, až mi znecitlivěly prsty.

Pomalu jsem odtáhla telefon od ucha, nosem nasála dlouhý, roztřesený dech a počkala, až se mi přestane třást hrudník, než jsem sluchátko znovu přiložila k ústům.

Vyloudila jsem ze sebe drobný, zadušený smích.

„Mami, vážně, jsem v pohodě. Jen