Caleb mrštil hospodynin telefon na plyšové polštáře pohovky. Jeho malý obličej se zkřivil do hlubokého, tvrdohlavého úšklebku. Překřížil si paže na hrudi a mračil se na prázdné stěny obývacího pokoje.

„Je dospělá, a stejně se hádá s takovým malým dítětem, jako jsem já. Není na to být máma dost dospělá. Už jí nikdy neřeknu mami,“ zamumlal Caleb s trpkým přesvědčením.

V jeho nezralé mysli to on byl