Wallace zkoumal Declanův neústupný pohled a nakonec polevil. „Fajn. Pamatuj si svá slova. Vypadni odtud, dej se do kupy a ať vypadáš k světu. Zítra pojedeš se mnou do sídla Vanceových, aby ses omluvil.“

Při těch slovech si těžce povzdechl a pomyslel si: ‚V mém věku ještě musím spolknout hrdost a doprošovat se kvůli manželství svého syna.‘

Ta myšlenka v něm znovu zažehla vztek. Popadl hůl a tvrdě D