Už jen pomyšlení na to Eleně svíralo hruď.

Říkala si v duchu: ‚Opravdu se mi Cal natolik odcizí, že přede mnou bude tajit životní milníky, jako je svatba a děti? Je tohle doopravdy to, co chci?‘

Znovu se jí vyhrkly slzy a celou noc probděla.

Druhý den ráno stála před zrcadlem a zírala na ženu s oteklýma, zarudlýma očima, vyčerpanou až na dřeň.

Napadlo ji: ‚To jsem opravdu já? Jak jsem mohla takhle