Caleb zíral na dveře, které se právě zabouchly, a málem se rozplakal. „Řekl jsem něco špatně, tati?“ vzhlédl k Declanovi se zraněným pohledem v očích.

„Ne, Cale, řekl jsi něco úžasného. Maminka jen potřebuje chvilku, aby si to všechno srovnala v hlavě – nezlobí se na tebe.“ Declan zvedl Caleba jednou paží a jeho hlas zněl jemně a konejšivě.

„Opravdu?“ V Calebově hlase zaznívala pochybnost.

„Samozř