Caleb necítil z jejích slov žádné zklamání – spíše vypadal nadšeně.

„To je skvělé, mami! Rozmysli si to, jak dlouho potřebuješ. Já nikam nespěchám – dej si na čas. Mám pořád volno!“ vyhrkl dychtivě.

Elena neřekla ne. A to bylo pro Caleba to jediné, na čem záleželo.

Jeho čistá radost v Eleně jen prohloubila rozporuplné pocity. Chvíli mlčela, než pronesla: „Brzy ti dám vědět.“

„Tak já půjdu domů a p