GENEVIEVE.

„Na. Vezmi si to.“ Fiona mi do náruče vrazila další těžké dřevěné ramínko. Výraz v její tváři byl přísný a neoblomný, zacházela se mnou, jako bych to byla já, kdo ji donutil zrušit všechny víkendové plány. Chovala se, jako by to byla moje chyba, jako bych já chtěla strávit svou sobotu v butiku, kde vzduch voněl po sterilním bohatství a věcech, které jsem vůbec nepotřebovala.

Znovu jsem