ANDERS.

Pomalu obešla stůl, a když ke mně dorazila, chytil jsem ji za zápěstí.

Odstrčil jsem židli od stolu, čímž jsem vytvořil úzký prostor mezi sebou a mahagonem, a vzhlédl k ní.

„Sedni si.“

Její oči sjely na mé stehno a pak se vrátily k mé tváři s výrazem, který balancoval na velmi tenké hranici mezi poplachem a něčím, co se ze všech sil snažila na své tváři nedat znát.

„Jsme v kanceláři,“ řekl