GENEVIEVE.

„Copak, copak, copak…“ Vstoupila pomalu a uvolněně a nespouštěla oči z krabice na zemi. „Co to tu máme?“

Svírala jsem fotografii pevněji s vědomím, že jeden špatný pohyb a všechno, co jsem roky chránila, bude během pár vteřin pryč.

Veškerou pozornost podle všeho upírala k obsahu krabice a na mě se ani nepodívala.

Dřepla si přede mě a první, co zvedla, byly ty pletené ponožky.

Zvedla je