GENEVIEVE.

Vytočili jsme to neznámé číslo pošesté a čekalo nás to samé nic jako v předchozích pěti případech.

Kaelen vedle mě vydal zvuk, který se pohyboval někde mezi frustrací a hrůzou, a začal přecházet sem a tam po Winstonově malém obýváku.

„Zkusíme to znova později,“ řekla jsem. „Může mít vybitou baterku. Může to být cokoliv.“

„Může to být cokoliv,“ zopakoval, ale neznělo to, jako by souhlasi