GENEVIEVE.

Schůze pokračovala další dvě hodiny a někde v půlce jako by už všichni zapomněli na mě i na to mé dřívější faux pas.

Začalo se mi dýchat trochu snáz. Ne úplně zhluboka, ale dost na to, abych sama sebe přesvědčila, že dokážu přežít až do konce, aniž bych se úplně sesypala.

Seděla jsem na židli, vyťukávala si poznámky, upírala oči na obrazovku a namlouvala si, že to nejhorší už mám za seb