ANDERS.

„Ne,“ stáhla obočí, tvrdohlavost v jejím hlase nedokázala zakrýt, jak se jí už změnil dech. „Nejsem tvoje. A ať už je tohle cokoliv...“

„Skončí to, až řeknu já, Gen,“ dokončil jsem to za ni a sledoval, jak její oči zkoumají ty mé.

„Ale ty jsi říkal...“

„Pamatuju si každé slovo, které jsem řekl,“ přerušil jsem ji jemně. „Žádné emoce. Jen vzrušení. Jsme dospělí lidé, co se navzájem chtějí, a