ANDERS.

Od chvíle, kdy jsme prošli vchodovými dveřmi, neřekla ani slovo.

Chytré.

Co jsem řekl v autě, to jsem řekl, a myslel jsem vážně každou slabiku. Zbytek cesty pak seděla vedle mě s tím pečlivě udržovaným klidem, který nasazovala, když se snažila působit, že je jí to jedno, což mi naprosto jasně říkalo, že jí to jedno není. A přesně tam jsem ji potřeboval mít, než jsme vyšli nahoru.

Ona nepos