ANDERS.

Odtáhl jsem si židli naproti jejímu stolu, posadil se, překřížil nohy a sledoval, jak její pohled těká všude po kanceláři, jen ne na mě.

„Vyhýbáš se mi,“ řekl jsem.

Ušklíbla se. „Jsme doslova každý den ve stejné kanceláři.“ Něco psala na klávesnici. „Čemu přesně se vyhýbám?“

Natáhl jsem se a zaklapl jí notebook.

Zhluboka vydechla nosem a protočila oči.

„Pracuju,“ ohradila se.

„Pro mě.“ Opř