GENEVIEVE.

„Zhluboka se nadechni, Vieve. Musíš na to jít chytře.“ Opakoval mi to Kaelen celou cestu, dokud jsme nedorazili domů a nezačali se chystat do postele.

Calebovi jsem volala víc než tucetkrát, ale nebral to. Žaludek se mi svíral hrůzou. Nechtěla jsem věřit, že se za mými zády děje něco nekalého.

„Běž zítra k němu domů,“ řekl Kaelen a uklidňujícně mě poplácal po zádech. „Promluv s ním tvář