GENEVIEVE.

„Jak dobře toho člověka znáš?“ Kaelen se opřel o zeď se založenýma rukama a sledoval mě, jak přecházím místnost pro gumičku do vlasů.

„Neříkej mi, že žárlíš, Kaeli.“ Vrhla jsem na něj přes zrcadlo pohled, když jsem si stahovala vlasy do volného drdolu.

„Že žárlím?“ Přitiskl si ruku na hruď. „Moi? Non. Mám o tebe strach. V tom je rozdíl, chérie, a ocenil bych, kdyby ses ho naučila rozezn