GENEVIEVE.

Na vteřinu se nikdo ani nepohnul. Dokonce ani vzduch v místnosti.

Anders stál v Kaelenově obýváku, jako by ho pozval samotný Bůh a od nikoho jiného nepotřeboval povolení. Jeho tmavý kabát mu dokonale seděl na ramenou a tvář měl chladnou a nečitelnou.

Muži za ním vypadali, jako by se od narození ani jednou neusmáli.

Srdce se mi při jeho slovech propadlo přímo do žaludku.

„Cože?“

Jeho po