GENEVIEVE.

„Takhle se nemůžeš dál ničit, chérie,“ řekl Kaelen z jídelny.

Neodpověděla jsem.

Zůstala jsem schoulená na gauči, deku vytaženou až k bradě, a zírala do prázdna. Televize běžela, ale neměla jsem ponětí, co dávají.

Můj telefon ležel vedle mě displejem dolů. Poslední dva dny jsem ho kontrolovala každých pár minut a pokaždé, když jsem se podívala, obrazovka zela prázdnotou.

Od pátečního ve