GENEVIEVE.

Když jsem se probudila podruhé, světlo v místnosti bylo jiné a měkčí. Někdo zatáhl žaluzie, zhasl zářivky na stropě a místo nich nechal svítit jen malou lampičku na nočním stolku.

Někdo mi také přitáhl deku výš k ramenům. Paže mě pořád bolela, ale to spalující pálení ustoupilo do tupého pulzování.

Otočila jsem hlavu a první člověk, kterého jsem uviděla, byl Caleb.

Srdce se mi propadlo.