ANDERS.

Na okamžik jsem se ve dveřích ani nepohnul.

Kdybych se pohnul příliš rychle, vytáhl bych Caleba z té židle za límec. Kdybych promluvil příliš brzy, řekl bych něco, co by z toho pokoje udělalo válečnou zónu, a Genevieve byla na to násilí, které se mi hromadilo pod kůží, příliš slabá.

Takže jsem pomalu vešel dovnitř a zavřel za sebou dveře.

Někdo jí poslal růže. Bylo mi jedno kdo.

Calebova r