GENEVIEVE.

Celé to místo působilo špatně, ale ne tak, abych dokázala říct proč.

„Opatrně,“ zamumlal Caleb a držel mě za loket, jako bych měla kosti z levného skla. „Pomalu, lásko. Posaď se sem.“

„Zvládnu si sednout sama,“ namítla jsem, ale můj hlas zněl příliš unaveně na to, aby ten protest k něčemu byl.

„Já vím, že zvládneš.“ Stejně mě ale vedl a posadil na pohovku tak pomalu, jako bych se měla r