GENEVIEVE.

Leželi jsme na podlaze, paži měl omotanou kolem mého pasu a přitáhl si mě k sobě zády, jako by čekal, že se vypařím, pokud své sevření povolí byť jen na vteřinu.

Pokusila jsem se posadit, ale stiskl mě pevněji.

„Zůstaň.“

„Nemůžu. Musím jít domů,“ odpověděla jsem.

„Tohle je tvůj domov,“ řekl se stále zavřenýma očima. Jeho hlas byl tichý a téměř ospalý, jako by se mě držel tak dlouho, že