ANDERS.

Zírali mi na klouby, jako bych byl prokletý. Nezastavoval jsem je. Měli vlastní oči a mohli si s nimi dělat, co je kurva bavilo.

Řezné rány už nebyly čerstvé, ale krev se usadila v tenkých, tmavých linkách napříč hojící se kůží. Vypadalo to ošklivě oproti vyleštěnému stolu, kam si mě ti muži předvolali, jako bych snad pracoval já pro ně.

Na druhou stranu jsem měl svá práva a zatraceně dobř