ANDERS.

„Andersi...“ Vyslovila mé jméno, jako by to byly dveře, kterými se mě snažila provést zpátky, a jemně se natahovala po té mé verzi, která poslouchala rozum.

Ale ten tu nebyl.

Nechal jsem ho v zasedačce, nebo možná na podlaze své kanceláře vedle Lelandovy krve.

Kdokoli právě seděl na téhle pohovce s jejíma rukama na mých zničených kloubech, zašel někam za hranice rozumu a neměl v úmyslu se