GENEVIEVE.

Taxík zastavil před Calebovým domem něco málo po jedenácté.

Chvíli jsem stála na chodníku, protože jsem nevěděla, jak mám vejít do těch dveří jako člověk, kterým jsem se za poslední tři hodiny stala.

Chlápek u brány po mně střelil pohledem, ale neřekl nic. Byla jsem mu za to vděčná. Nezbyla ve mně už ani jediné vysvětlení.

V taxíku jsem brečela tak dlouho, dokud si mě řidič v zrcátku ne