GENEVIEVE.

V tu chvíli ke mně dolehl pach jídla z její papírové tašky — něco smaženého a mastného — a žaludek se mi obrátil tak prudce, že jsem si musela přitisknout ruku na pusu.

Vypotácela jsem se z postele, ztěžka polkla a dýchala nosem, přesně jak jsem to dělala už celý týden.

„Gen?“ Milla byla taky na nohou. „Hej — úplně jsi pobledla. Co je ti?“

„Jsem v pohodě.“ Svírala jsem okraj komody, dok