GENEVIEVE.

Když to zvedl, telefon už jsem dávala od ucha, protože jsem si byla jistá, že se stejně jako při všech mých hovorech od naší hádky ozve hlasová schránka.

Byla jsem připravená na obvyklý monotónní hlas, který mě vyzve, abych zanechala vzkaz, po němž se mi stejně neozve.

Na vteřinu jsem zapomněla, jak se mluví.

Na lince bylo ticho. Jeho ticho.

„Kaelene?“

Uplynula další vteřina.

„Vieve.“

Z