GENEVIEVE.

Jen stěží jsem chápala její slova.

Jak to myslela, že Milla není její jméno?

Posadila se zpátky na židli naproti mně, tak blízko, že se naše kolena málem dotýkala, a složila ruce v klíně, jako by se chystala vyprávět mi pohádku na dobrou noc.

„Jmenuji se Camilla.“

Trpělivě čekala a sledovala mou tvář, jako by to jméno pro mě mělo něco znamenat nebo vyvolat určitou reakci.

Nevyvolalo.

Vž